Zdraví a létání na sportovních létajících zařízeních

     Zákon o civilním letectví vymezuje obecná pravidla pro provoz dvou základních kategorií vzdušných leteckých výrobků: letadel a sportovních létajících zařízení. Pravidla se mimo jiné týkají i požadavků na způsobilost osob, které je provozují. Jedním z podstatných požadavků pro získání tzv. průkazu způsobilosti (čili pilotního průkazu) je stanovení potřebné úrovně zdravotní způsobilosti žadatele.

     Požadavky na zdravotní způsobilost jsou odstupňovány podle náročnosti létání a potenciálních vlivů prostředí, kterým je pilot ve vzduchu vystaven. Lékař vyšetřením žadatele a konfrontací jeho výsledku s charakterem očekávané letové zátěže potvrzuje, že zdravotní stav pilota nemůže negativně ovlivnit jeho letovou způsobilost. Zdravotní způsobilost principiálně nemusí znamenat, že žadatel je naprosto zdravý. Nemoc, nebo funkční porucha pouze nesmí být takové povahy, že by představovala reálné riziko pro bezpečnost letu.

     Ústup od dřívějších, poměrně přísných požadavků na zdravotní kondici pilotů, bez ohledu na to, jakou leteckou činnost provozovali, je v současné době již minulostí. Liberalizace však i u zdánlivě nejjednodušší kategorie létání, za kterou lze považovat provoz sportovních létajících zařízení (SLZ), má své meze. Zůstaly zachovány jen racionální požadavky, zvýšila se dostupnost získání zdravotního osvědčení a zásadně se změnil (a tím i podstatně zlevnil) systém průběžné kontroly zdravotní způsobilosti.

     Sportovní létající zařízení je definováno jako maximálně dvoumístné letadlo nebo sportovní padák, určené k létání pro vlastní potřebu nebo potřebu jiných osob za účelem rekreace, individuální osobní dopravy, sportu nebo výcviku pilotů. Zákon uvádí celkem devět druhů sportovních létajících zařízení a to: ultralehký kluzák, ultralehký letoun, motorový závěsný kluzák, ultralehký vrtulník, ultralehký motorový vírník, motorový padákový kluzák, závěsný kluzák, padákový kluzák a sportovní padák. Osoby, které jsou držiteli platného pilotního průkazu a sportovní  létající zařízení řídí, jsou považovány za piloty. Za pilota je považován i parašutista.

     Z hlediska specifických leteckých zátěží, významně ovlivňujících funkce lidského organismu lze pominout vliv nedostatku kyslíku ve větších výškách a výraznějšího přetížení při manévrování nebo požadavek řídit let podle přístrojů. Přesto je devět druhů SLZ s ohledem na rychlost, dostup, způsob orientace a náročnost řízení ve vztahu k pravidlům stanovení zdravotní způsobilosti pilotů rozděleno do dvou podskupin.

     Pro prvních sedm smí lékařský posudek vystavit pouze lékař, pověřený Úřadem pro civilní letectví (tzv. posuzující letecký lékař, AME). Pokud se zdravotní stav pilota nezmění, platí lékařský posudek u osob do 30 let 60 měsíců, od 30 do 60 let 24 měsíců a od 60 let 12 měsíců, nestanoví-li příslušný lékař s ohledem na stav posuzované osoby lhůtu kratší. Lékařský posudek pro žadatele o pilotní průkaz závěsného padáku a padákového kluzáku může vystavit kterýkoliv praktický lékař, když má odborné znalosti o požadavcích na zdravotní stav těchto žadatelů. Posudek poté platí až do dosažení věku 60 let a v dalších letech jen 12 měsíců. I v tomto případě platí pravidlo, že lékař může dobu platnosti zkrátit podle zdravotního stavu posuzovaného jedince.

     Lékaři, kteří nejsou specialisty v oboru leteckého lékařství, mají k dispozici závazné předpisy a směrnice, obsahující vedle obecných zásad pro posuzování pilotů také konkrétní pravidla pro rozhodování po zjištění nejčastějších funkčních nebo chorobných poruch. Pokud se v konkrétním případě ani s těmito pomůckami nedokáží rozhodnout sami, mají možnost poradit se s akreditovaným AME, nebo odeslat žadatele do pražského Ústavu leteckého zdravotnictví. Přes existenci psaných pravidel je posuzování vždy přísně individuální. Pro základní představu, co na jedné straně může bránit a co na druhé straně nemusí být překážkou pro získání průkazu pilota SLZ, uvádíme následující stručný výčet nejběžnějších situací.

      Zdravotně způsobilými zásadně nemohou být osoby s vrozenou nebo získanou abnormitou, akutním nebo chronickým onemocněním, nebo jedinci, závislí na užívání léků, nepříznivě ovlivňujících psychické či tělesné funkce, pokud představují jakékoliv ohrožení bezpečného pilotování SLZ. Pravidlo se vztahuje jak na zjevné defekty, tak na potenciální možnost náhlého výpadku důležité funkce (například vzniku bezvědomí nebo epileptického záchvatu) během letu. Patří sem také cukrovka, léčená inzulinem nebo mnohočetné žlučové  nebo ledvinové kameny.

     Naproti tomu vyléčené, zhojené a stabilizované stavy, jakými například jsou vyhojený srdeční infarkt, upravená porucha srdečního rytmu nebo voperovaný kardiostimulátor, dovolují po uspokojivém výsledku kardiologického vyšetření přiznat zdravotní způsobilost. Totéž platí pro celou řadu postižení plicních funkcí, astma, jednostranné odebrání ledviny nebo úspěšně nahrazený kloub. Ani prodělání nádorového onemocnění, některé nemoci krve a dokonce ani HIV pozitivita nemusí ve všech případech znamenat vyřazení z rodiny aktivních leteckých nadšenců. Nadějných případů je pochopitelně podstatně více, než je možné na tomto místě uvést.

     Jak pro naprosto zdravé jedince, tak pro ty, jejichž stav narušila nemoc či porucha platí, že do "hlídání" zdravotní způsobilosti se musí zapojit i oni sami. Perioda předepsaných prohlídek u pilotů SLZ je až do dosažení šedesátky v zásadě půlstoletá. Během této doby se u nemalé části populace, včetně letecké, původně nezpochybnitelná zdravotní způsobilost může zásadně zhoršit. Je na každém jedinci, jak svědomitě si tuto skutečnost uvědomí a zhodnotí i z hlediska požadavků na bezpečnost létání a jak podle toho bude dále jednat.

doc. MUDr. Jiří Šulc, CSc., MUDr. Josef Vanko

_____________________________________________________________________________________